Zjistěte Svůj Počet Andělů

Zblázním se a myslím, že bych mohla být těhotná pokaždé, když mám sex

Pokud máte sex a šílíte z možnosti otěhotnění poté, nejste sami. Mnoho lidí zažívá tuto úzkost, zvláště pokud nepoužívají ochranu nebo nepoužívají antikoncepci. Dobrou zprávou je, že existuje celá řada dostupných možností, jak zabránit otěhotnění, takže si můžete bez obav odpočinout a užít si sex. Poraďte se se svým lékařem o svých možnostech a najděte metodu, která je pro vás vhodná.


Nemám moc sexu, protože pokaždé, když to udělám, mám strach, že jsem automaticky těhotná. Jsem na antikoncepci a používám obvyklá opatření, ale také vím, že žádná metoda není spolehlivá. Existuje skutečný název pro strach z těhotenství – tokofobie – a i když si nejsem úplně jistá, jestli jsem tak daleko, dělám si alespoň tři těhotenské testy pokaždé, když mám sex, i když nemám příznaky nebo vynechání menstruace. WTF?

Nejsem v dlouhodobém vztahu.

Myslím, že jedním z důvodů, proč se pohybuji na hranici mezi strachem a skutečnou lékařskou fobií, je to, že sex, který mám, má tendenci být náhodný kvůli mému dlouhodobému svobodnému stavu. Myšlenka vypořádat se s nechtěným těhotenstvím poté, co mě srazil chlap, kterého sotva znám, je do značné míry moje vlastní verze noční můry. Nechci být svobodná matka – i když mají můj velký respekt – Jen si nemyslím, že jsem na to připraven.

Sex, který mám, je stěží příjemný.

Protože je vždy vzadu v mé mysli, že bych mohla otěhotnět, když mám sex, jsem během aktu vždy alespoň trochu rozptýlená. Nikdy se nemůžu jen tak pustit a být přítomným okamžikem, protože si pořád říkám: 'Sakra, praskl kondom?' nebo „Zapomněl jsem dnes svou pilulku? 'Všechno je tak vyčerpávající, že se tak soustředím na to, abych neotěhotněla, že si vůbec nedokážu užít sex.

Nebyl jsem vždy takový.

Když jsem byla mladší a bezstarostnější, v okamžiku mého života, kdy by neplánované těhotenství bylo mnohem ničivější než teď, nepřemýšlela jsem o tom dvakrát. Nikdy jsem se neobávala neplánovaného těhotenství a naštěstí se to nikdy nestalo, ale nevím, jak jsem se k tomu dostala. Je obzvláště zvláštní, že jsem si tento strach vyvinul, protože teď, když mám svůj život a kariéru vyřešenou, nebylo by to ani zdaleka tak těžké, jak by to bylo, kdyby se mi to tehdy stalo.


Ani nevím, jestli děti vůbec chci.

Kdysi jsem se při té představě usmíval a tu a tam jsem pocítil závan dětské horečky, ale většinou si tím nejsem jistý. Když pomyslím na to, že budu mít dítě, o kterém jsem si vůbec nebyla jistá, že ho chci, prostě mě to nutí si myslet, že budu hrozná matka a nechtěla bych přivést na svět někoho, kdo by si jen stahoval spoustu svinstva na ně, takže až vyrostou, mají divný strach jako já.

Samotné těhotenství mě opravdu děsí.

Neděsí mě jen představa otěhotnění, aniž by byla nastavena celá rodinná dynamika nebo se dokonce nestala matkou, ale děsí mě skutečná myšlenka na těhotenství. Je to, jako by se do vás implantovala mimozemská bytost a živila se vaším tělem, dokud se jednoho dne nevytrhne zevnitř. Celé je to pro mě takové sci-fi.


>