Zjistěte Svůj Počet Andělů

Uvízl jsem ve výtahu s chlapem, který nebyl můj typ, a díky tomu jsem si uvědomil některé důležité věci

Když uvíznete ve výtahu, většinou nemyslíte na svůj milostný život. Ale přesně to se mi nedávno stalo – a díky tomu jsem si uvědomil některé důležité věci. Uvízl jsem ve výtahu s chlapem, který nebyl můj typ. Byl starší než já a vůbec nebyl můj typ. Ale nakonec jsme spolu mluvili a já si uvědomil, že je to opravdu skvělý chlap. Byl vtipný, chytrý a milý. A uvědomila jsem si, že jsem přišla o spoustu skvělých kluků tím, že jsem chodila jen s kluky, kteří byli můj 'typ'. Takže, pokud někdy uvíznete ve výtahu s chlapem, který není váš typ, prostě mu neodepisujte. Možná vás překvapí, kolik toho máte společného – a jak skvělý chlap to je.


Měl jsem dlouhý den, takže zdolání pěti pater mé vycházkové budovy mi připadalo stejně skličující jako výstup na Mount Everest. Nemohla jsem se dočkat, až se dostanu do svého bytu a z podprsenky, tak jsem skočila do výtahu s klukem, kterého jsem tu párkrát viděla. V minulosti jsme si neřekli víc než obyčejný pozdrav, ale když se výtah se skřípěním zastavil těsně nad druhým patrem, nezbylo nám nic jiného, ​​než se seznámit.

Přála jsem si, aby byl můj typ.

Moje prvotní reakce byla rozzlobená, že jsem neuvízl ve výtahu s kočkou z 5B – samozřejmě po strachu, panice a náhlé klaustrofobii. Místo toho ten chlápek, se kterým jsem sdílel kyslík uvnitř tohoto malého obdélníku smrti, nebyl ani zdaleka mého typu. Byl trochu zavalitý, měl silné brýle a jednu stranu košile měl neustále rozepjatou pokaždé, když jsem ho viděl. Měl na sobě spíše skvrny od špaget než módní kravatu a vždy byl o tři týdny pozadu, když potřeboval ostříhat. Z toho nápadného, ​​nablýskaného vzhledu se mi podlamují kolena a tenhle chlap k tomu měl daleko.

Hned na začátku jsem se cítil jako sám sebou.

Když jsme si začali povídat, všiml jsem si, že mě ani v nejmenším nehlídá, ani mě nezajímá, jak mě vnímá. Koneckonců, jakmile se ty dveře otevřou, vrátíme se do vzdálených vln a nakrátko ahoj. Tlak se uvolnil a mé sklony k sebeuvědomění také. Několikrát jsem nechal svou praštěnou kombinaci odfrknutí a smíchu vyklouznout a nebál jsem se o baculatou část mého břicha, která se mi skládala přes džíny, když jsem se posadila na podlahu výtahu. Bylo osvěžující nepřemýšlet nad každým výběrem slova a polohou těla. Bez ohledu na to nebylo dost místa, abych se rozprostřel do mé lichotivé pozice Titánský když Jack kreslil Rose.

Trochu mě znervóznil... v dobrém slova smyslu.

Věděl jsem, jak zacházet s kluky, kteří byli můj typ. Mohl jsem si přehodit vlasy a krčit nos, když jsem se chichotal, a oni by omdleli lusknutím prstu. Okamžitě mi bylo jasné, že moje tahy s tímhle chlapem nejsou vhodné. Chtěl někoho s hloubkou – dívku, která by dokázala v mžiku rozeznat rozdíl mezi Monetem a Van Goghem, nebo by se dokázala udržet u odpoledního čaje s královnou. I když vím, že je toho ve mně víc než jen pořádné přehození vlasů, chvíli mi trvá, než se otevřu.


Super mě to zaujalo.

Dobře se orientoval v umění, dokumentech a všech trendových politických podcastech. Všechno, co opustilo jeho ústa, bylo k zamyšlení a neztrácel ani minutu nesmyslnými žerty. Když se dveře konečně otevřely, vděční, že žijeme, abychom mohli vyprávět příběh, rozhodli jsme se dát si drink v baru na ulici. Seděl jsem naproti němu, když usrkával whisky, zapomněl jsem na všechny fyzické vlastnosti, které mě zpočátku vypínaly.

Začal jsem si klást otázku, jestli jsem k té věci se seznamováním nepřistupoval úplně špatně.

Možná jsem nenašel pana Pravého, protože jsem byl fixovaný na pana Špatného. Když jsem přemýšlel o svém „typu“, většina atributů byla fyzická. Mám-li být upřímný, mohl bych seřadit poslední tři kluky, se kterými jsem chodil, a mít problém rozeznat rozdíl.


>