Zjistěte Svůj Počet Andělů

Nikdy si nevšimnu, že mě chlap baví, dokud není příliš pozdě

Pokud jde o muže, jsem dost bezradná. Zdá se, že si nikdy nevšimnu, když je do mě nějaký chlap, dokud není příliš pozdě. Možná jen zapomínám, nebo to možná jen nehledám. Ale ať tak či onak, vždycky to vypadá, jako bych to věděl jako poslední.


Přiznám se, že je pro mě velmi těžké rozluštit rozdíl mezi flirtováním a typickým chováním „milého chlapa“. Kdo by mě mohl vinit? Protože se bojím, že se ztrapním, nikdy bych nevyšel a neudělal první krok nebo se nezeptal chlapa, jak se cítí, a vždycky kvůli tomu přijdu o skvělé lidi.

Mám sklon zapomínat a předpokládám, že chlap, který flirtuje, je prostě milý.

Je možné, že hned nepřemýšlím o tom, že bych byl zapojený do jakéhokoli vztahu, takže moje mysl okamžitě netáhne k romantice. Pokud je tomu tak, někdy si potenciálně romantické chování, jako jsou příležitostné schůzky nebo nenápadné flirtování, nesprávně vysvětluji jako chování „milého chlapa“.

Chlapi čekají, až vylijí své city, dokud nenavážou nové vztahy s jinými ženami.

Nedokážu přesně určit, proč se to děje, ale je to skoro jako přehození spínače, když nový vztah nahradí vztah, který by mohl být. Mám pocit, že muži, kteří se bojí odmítnutí, mají tendenci čekat, až budou sami ve vztahu, než připustí, že mezi námi v minulosti mohla být jiskra. Tímto způsobem jsou v bezpečí, pokud budou odmítnuti, protože mají někoho jiného, ​​o koho se mohou opřít.

Nejsem vždy na lovu.

Jsem si velmi jistá svou svobodou a jsem v pořádku, když čekám, až přijde ten „správný“ chlap, místo abych mezitím skákal do úletu za úletem. Protože nepátrám po potenciálních nápadnících, občas mám tendenci přehlížet možnost, že se o mě nějaký kluk během cesty zajímá, a obvykle, když si to uvědomím, je už pozdě.


Chybí mi to, protože nemám dost odvahy se zeptat.

Přiznám se, že nejsem konfrontační člověk, kvůli čemuž se vůbec vyhýbám vyvolávání pocitů. Místo toho nechávám věci volně plynout a v tu chvíli to obvykle vede k tomu, že mi chybí vztah, protože nemám koule mluvit.

Myslel jsem, že jsme jen přátelé.

Jsem skrz naskrz dívčí dívka, ale také mám tendenci chovat se opravdu dobře s kluky. Kvůli tomu se častěji ocitám v blízkých přátelstvích s muži. Všechno je to zábava a hry až do dne, kdy se ten chlap začne vzdalovat, a já jsem zvědavá, co se děje. V tu chvíli si uvědomím, že má přítelkyni, takže moje přátelství už opravdu „nepotřebuje“. Nikdy nerozumím tomu, proč je pro ně tak snadné ustoupit, a tak jsem se začal konfrontovat s několika kluky ze své minulosti. Dozvěděl jsem se, že důvodem, proč jsme měli přátelství, bylo především to, že mě viděli jako potenciální přítelkyni. Chladný. Proč jsem tedy nezjistil stopy dříve?


>