Proč jsem vděčný Moje první manželství bylo úplnou katastrofou

Jsem vděčná, že moje první manželství byla úplná katastrofa, protože mě naučilo hodně o sobě a o tom, co opravdu chci od partnera. Byla to také skvělá příležitost dozvědět se o tom, co ve vztahu nefunguje, což je stejně důležité jako vědět, co funguje. Kdybych si tou zkušeností neprošel, nebyl bych tím, kým jsem dnes, a jsem za to vděčný.

Když jsem se oženil, rozvod nebyl něčím, na co jsem kdy myslel. Popravdě, kdyby někdo i jen řekl to D-slovo kolem mě, úplně by mě zamrazilo. Žádný novomanželský pár nechce přemýšlet o své dokonalé pohádkové svatbě, která by skončila rozvodem. Až na to, že se to úplně povedlo – a jsem velmi vděčný. Zde je důvod, proč moje první manželství skončilo katastrofou, bylo vlastně to nejlepší, co se mi kdy stalo.

Byl jsem příliš mladý.

Každý si myslí, že svatba se svou středoškolskou nebo vysokoškolskou láskou hned po promoci je ta nejromantičtější věc vůbec. opravdu ne. Svatba v mladém věku nepřinesla nic jiného, ​​než že způsobila spoustu stresu jak pro mě, tak pro mého partnera. nestálo to za to. Museli jsme se starat o tchána a příznivce, kteří se nám snažili pomoci pochopit finanční záležitosti a rozpočty pro naši společnou budoucnost. Už jsem neměl kontrolu nad tím, co chci dělat. Jakmile jsem vystoupil, viděl jsem, že mě čeká ještě zatraceně dlouhá cesta.

Naučil jsem se být znovu člověkem.

Uvíznutí ve stresujícím manželství oslabovalo mou osobnost, až jsem nebyla nic jiného než „obtěžující manželka“. Rozhodně to není něco, o čem jsem si kdy myslel, že se stanu. Když manželství skončilo, mohl jsem se znovu naučit, kdo jsem. Znovu jsem se stal skutečným, skutečným člověkem s mnohostrannou osobností.

Znovu jsem se spojil s rodinou.

Nikdo mi doopravdy neřekl, že tě někdy manželství úplně odřízne od rodiny. Myslel jsem si, že svádím dvě rodiny dohromady, ale byl jsem příliš zaneprázdněn snahou napravit své vlastní neúspěšné manželství, než abych si uvědomil, že mám rodinu mimo něj, která je ochotná mě milovat a podporovat tak, jak jsem potřeboval a jak jsem si zasloužil. Jakmile manželství skončilo, dostal jsem tolik potřebný rodinný čas a bylo to úplně uzdravující. Věřte mi, musíte se uzdravit, aniž byste byli souzeni.

Musím být sám.

Nikdy jsem doopravdy neocenil, jak moc rád trávím čas sám se sebou, dokud jsem nebyl vždy povinen se ukázat jako součást páru. Nemohla jsem ani jít a potkat se se svými přáteli, pokud jsem s sebou neměla svého partnera, protože jinak jsem měla pocit, že je vylučuji. I když není nic špatného na tom, když spolu chodíte, všechno je špatné na tom, když nemůžete jít ven sami, aniž byste na vás měli někoho, tak nějak „hlídat“. Být zase sám a opravdu si užívat vlastní společnost byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem byl rád, že se mé manželství rozpadlo.

Sbohem, stres.

Uvíznout ve špatném manželství bylo jako uvíznout v tlakové komoře. Vždy jsem byl vystresovaný a nešťastný. Poté, co už manželství shořelo, už se nemohlo nic pokazit. Od chvíle, kdy jsem si uvědomil, že je konec, se mi snáze dýchalo a v noci jsem usnul.